Dějiny nemovitosti

Dům byl postaven v roce 1818 jako "Russisches Haus", což byl název budovy až do konce 19. století, kdy dostal stávající podobu a název „Mánes“. Budova - spolu se všemi budovami, které pohledově zdobí vrchol lázeňské kolonády - byla vždy vyzdvihována především pro barevné prosvětlení pohledu na Mariánské Lázně (nebo-li „Marienbad“, jak se městu v dobách jeho největší slávy po Evropě říkalo). Vzhledem k tomu, že budovy byly dříve využívány jako lázeňské hotely a nikoli jako privátní rezidence, sloužily především sezónním hostům, kteří toužili vyzkoušet známé léčebné prameny a vody tohoto města.

Budova Mánes prošla několika úpravami a sloužila i jako soukromá rezidence pro některé z nejvýznamnějších obyvatel či návštěvníků města. Jakmile se informace o proslulosti města a jeho léčivých vodách roznesla mezi Evropskou šlechtou, která v hojném počtu začala Mariánské Lázně navštěvovat, tehdejší majitelé budovy se rozhodli budovu rozšířit, aby byla schopna pojmout narůstající počet sezónních návštěvníků. Díky svému záviděníhodnému výhledu na krásné, zelené lázeňské město, budova profitovala z moudrosti svých zakladatelů, a stala se z ní oblíbená destinace pro mnoho významných sezónních návštěvníků města, mezi které patřili takoví političtí a umělečtí giganti jakými byli např. Edward VII, Car Nicholas II, Franz Josef I. , Johann Goethe (jehož pamětní socha stojí jen minutu chůze od budovy), Gustav Mahler, Thomas Edison, Friedrich Nietzsche, Mark Twain, Rudyard Kipling a Pierre de Coubertin.

Po dobu své existence dům prošel několika kosmetickými úpravami, což je patrné z níže uvedených historických pohledů. Součastná fasáda a podoba domu je rekonstruována tak, aby odpovídala podobě budovy z konce devatenáctého století. Interiér společných prostor budovy byl do značné míry přepracován, aby tvarově vytvořil více klasické atrium se spíše rezidenční než hotelovou strukturou, ale stále se zachováním historických prvků.